Autor: P. Jan Lisowski | Archidioecesis Olomucensis
Zdroj: © Když nebe promluvilo | Májové meditace o místech, kde se Matka Boží dotkla naší země | 2026
Datum napsání:
15.05.2026
Zamyšlení na 15. května
Májové meditace o místech, kde se Matka Boží dotkla naší země.
Svatá Hora u Příbrami › Duchovní srdce Čech.
Když v májovém podvečeru stoupáte po krytých schodech vzhůru k branám Svaté Hory, s každým krokem jako byste odkládali tíhu světa tam dole v údolí. Je to místo, kde se nebe nerozestoupilo v blescích a hromu, ale kde se dotklo země skrze tiché, vytrvalé modlitby generací a skrze dřevěnou sošku, kterou podle tradice vyřezal sám arcibiskup Arnošt z Pardubic. Tato stříbrem oděná milostná soška Panny Marie Svatohorské není jen uměleckým dílem, je to magnet srdcí, bod, ve kterém se protíná naše lidská bída s Boží milosrdnou laskavostí.Svatá Hora stojí nad Příbramí jako maják naděje a připomíná nám, že i v dobách největších temnot, válek a útlaku, které naše země zažila, zde vždy existoval prostor, který zůstal svobodný, zasvěcený čistotě a lásce. Procházíme-li ambity, kde stěny vyprávějí příběhy zázračných uzdravení a vyslyšených proseb, uvědomujeme si, že Matka Boží se zde nedotkla země jen jednou v historii, ale dotýká se jí znovu a znovu v každém člověku, který sem přichází s pokorou.
Vůně kadidla se zde mísí se svěžím májovým vzduchem a připomíná nám, že Maria je branou, skrze kterou k nám přichází Světlo. Ona je tou, která nás učí, že skutečná velikost nespočívá v moci, ale v tiché službě a v odvaze říci své „ano“ Božímu plánu, i když mu v danou chvíli plně nerozumíme. Na Svaté Hoře, obklopeni barokní nádherou, která je vlastně jen ozvěnou vnitřní krásy duše, nacházíme klid k meditaci o vlastním životě. Je to místo setkání, kde se naše pozemské putování na chvíli zastaví, abychom načerpali sílu k další cestě.
Maria nás zde přijímá jako své děti, bez ohledu na to, jak moc jsme cestou zbloudili nebo jak prázdné jsou naše ruce. Její přítomnost je zde hmatatelná v tichu kaplí i v radostném zpěvu mariánských písní, které se nesou nad krajinou. Svatá Hora je důkazem, že nebe není vzdálené a netečné, ale že má svou tvář - tvář matky, která bdí nad českou zemí, chrání ji a neustále nás vybízí, abychom dělali vše, co nám její Syn řekne. V tomto májovém čase, kdy příroda rozkvétá do krásy, nás Svatá Hora volá k rozkvětu vnitřnímu, k očištění srdce a k obnově naděje, že láska má v tomto světě poslední slovo.
Závěrečná modlitba: Panno Maria Svatohorská, Matko milosrdenství a Královno českého kraje, přicházíme k Tobě v tomto májovém čase s důvěrou a nadějí. Děkujeme Ti, že jsi si toto místo vyvolila za svůj příbytek a že z něj už po staletí vyléváš své požehnání na náš národ. Prosíme Tě, buď nám útočištěm ve chvílích nejistoty a oporou v našich slabostech. Nauč nás, abychom stejně jako Ty dokázali naslouchat Božímu hlasu a s láskou sloužit svým bližním. Vypros nám u svého Syna pokoj pro naše rodiny, uzdravení pro nemocné a naději pro ty, kteří ztrácejí smysl života. Maria, Ty jsi se dotkla naší země a proměnila jsi ji v místo setkání s nebešťany; dotkni se prosíme i našich srdcí, aby byla čistá, pokorná a plná radosti z evangelia. Zůstávej s námi na všech našich cestách a veď nás bezpečně k cíli našeho putování, do náruče věčné lásky. Amen.
